Rok se s rokem sešel a dobříňský sněženkový háj na nás volá: „Letos máte zpoždění, tak honem nebo vám odkveteme!“ Když honem, tak honem. Skočili jsme do vlaku a hurá za sněženkami. Některé kvítky jsme našli i pod sněhem. „Vždyť jsem sněženka podsněžník, tak čemu se divíte“, zvonily na nás bílé zvonečky. Ledový vítr se nám dostal pod bundy, a tak jsme se na zpáteční cestě zahřáli na úžasnén dobříňském hřišti. Tak, sněženky, za rok zase nashledanou.
Mgr. Věra Jaborová, Mgr. Andrea Česalová, Markéta Hubálková